ROMAN FECIK GALLERY
O galérii Autori Diela na predaj Výstavy Publikácie Pre zberateľov Newsletter English version

Ako začať

Späť na Ako začať

Investice do umění: „Často opakovaným omylem se mi zdá být předpoklad, že po smrti tvůrce se dílo automaticky zhodnotí,“ říká uznávaný galerista



Investice do umění: „Často opakovaným omylem se mi zdá být předpoklad, že po smrti tvůrce se dílo automaticky zhodnotí,“ říká uznávaný galerista

 05:55 | Ivo Horváth Diskuze

link:https://www.w4t.cz/investice-do-umeni-casto-opakovanym-omylem-se-mi-zda-byt-predpoklad-ze-po-smrti-tvurce-se-dilo-automaticky-zhodnoti-rika-uznavany-galerista-47156/

S uznávaným galeristou Jiřím Švestkou jsme hovořili zejména o tom, na co by se měli zaměřit začínající investoři do umění.

Foto: Jiří Švestka

Co byste poradil začátečníkům v investování do umění?

Umění může být vynikající investice, jen je třeba se v něm trochu orientovat. Nový zájemce by si v každém případě měl na začátku najít odborníka, který se v obchodě s uměním vyzná. Na laika totiž čeká plno nástrah, které bez zkušeností může těžko předvídat. Zkušený expert vám pomůže zorientovat se na nepřehledném, neustále se měnícím trhu a najít správná díla, do kterých má smysl vložit peníze. Ale nejen to. Odborník také dokáže rozvíjet váš vztah k umění, odhalit, co se vám doopravdy líbí a poradit, co je dobré ve střednědobém a co v dlouhodobém horizontu. Umělecké dílo může být dobrá finanční investice a zároveň dokáže přinést do života sběratele krásu a obohatit ho i duševně.

Zcela konkrétní věc, kterou může každý aspirující investor udělat sám, je přečíst si knihy o obchodu se současným uměním napsané srozumitelně pro širší veřejnost. Jako příklad mohu uvést knihu s výstižným názvem Jak prodat vycpaného žraloka (za 12 milionů dolarů) od kanadského ekonoma a sběratele současného umění Dona Thompsona, v níž rozebírá mechanismy tvorby cen na dnešním trhu s uměním. Velice uznávaná je i má holanská kolegyně galeristka, původně sběratelka, Marta Gnyp. Napsala knihy The Shift a Made in Mind věnovanou vztahům mezi sběrateli, galeriemi a institucemi. Dobrým tipem je také Value of Art od Michaela Findlaye, jednoho z ředitelů renomované Acquavella Galleries se sídlem v New Yorku. V České republice si zájemci mohou rozšířit obzory díky časopisu Art & Antiques, ten je určitě vhodný i pro začátečníky.

V Německu existují žebříčky nejprodávanějších umělců. Jeden z nich vydává například časopis Capital, který vyvinul výborný systém kritérií. V Americe fungují Art News, jejichž kritéria jsou podobná jako u Capitalu. Touto cestou se vydal také český internetový portál ART+, za jehož žebříčkem stojí skupina J&T. Přes propracovanou metodiku sběru dat však žebříčky mohou být ošidné, jelikož investování do umění má vedle aktuální ceny mnoho dalších aspektů; proto by měly sloužit jen k základní orientaci. Pokud toto všechno budoucí investor nechce podstoupit, ať mi prostě zavolá.

 

Jaké jsou nejčastější začátečnické chyby při pořizování umění laikem?

Zde se ocitáme na velmi širokém poli. Výše investičního objemu se pohybuje od několika tisíc korun po desítky milionů. Typickou chybou bývá, že lidé neuvažují strategicky a koupí to, co se jim na první pohled líbí. Osobní vkus investora jistě hraje roli, ale bohužel to, co zaujme oko laika, nemusí být zákonitě kvalitní umění a dobrá investice.

Dalším opakujícím se omylem je soustředění se pouze na „český rybníček“. Existuje rozdíl mezi cenou českých autorů u nás a v zahraničí. Zdejší hvězdy mohou být jinde zcela neznámé a jejich budoucnost nejasná.  

 

Jiří Švestka, narozen v roce 1955 v Táboře. Absolvent estetiky a dějin umění na FF UK, v roce 1981 emigroval do západního Německa, kde během let 1982–1983 přednášel na univerzitě v Tübingenu. Poté byl tři roky asistentem kurátora v Nationalgalerie Berlin (West). V letech 1987–1992 řídil Kunstverein Düsseldorf a poté působil jako šéfkurátor Kunstmusea ve Wolfsburgu, 1994–1995 působil jako kurátor v pražské Nové síni. Externě vyučoval na Fakultě architektury TU v Liberci, v roce 1995 otevřel v Praze Galerii Jiří Švestka jako jednu z prvních soukromých výstavních síní, která fungovala do roku 2014. V letech 2009 až 2017 působila Jiri Svestka Gallery v Berlíně. V současnosti společnost Fine Arts of Central Europe otevírá nový galerijní prostor Jiri Svestka Gallery v centru Prahy.

 

Zmínil jste, že lze nakoupit dílo i za několik tisíc korun. Co patří k takovým levnějším investicím do umění? 

Mezi levnější investice do umění se může řadit například nákup grafických listů, ale i zde je dobré se radit s odborníkem. Ten může pomoci cennou radou jak začátečníkovi, tak zkušenému sběrateli, který si chce grafikou rozšířit sbírku. K levnějším investicím také patří díla od nějakého zatím neznámého mladého umělce. V případě neúspěchu investice nehrozí velká ztráta. U mladých autorů je zároveň nejvyšší potenciál možného zhodnocení. Jejich ceny mohou raketově vzrůst, ale k tomu ve skutečnosti dojde jen u několika málo z nich, častější je pozvolnější nárůst. Existuje mnoho faktorů, které mohou investici překazit a jsou nevypočitatelné. Vždyť tvorba je zpravidla v křehké symbióze s osobním životem mladého umělce a může ji komplikovat třeba založení rodiny či složité hledání vlastní identity. Z mé zkušenosti mohu říct, že u začínajících autorů, které jsem doporučil soukromým sběratelům a institucím k nákupu nebo sám koupil, se díla časem zhodnotila asi v osmdesáti procentech případů. Jako galerista totiž mohu svou činností umělce zviditelňovat.

 

Můžete říct nějaké příklady špatných a dobrých investic do umění?

Na prvním pražském bienále, myslím, že v roce 2003, byla sekce mladých umělců z východní Evropy. V sekci byli také umělci z Polska a Rumunska. Jeden sběratel umění mě žádal o radu, chtěl udělat malou investici do 5 tisíc euro. Pečlivě jsme spolu bienále procházeli a nakonec jsme vybrali dva autory. Sběratel si vybral mladého rumunského umělce Adriana Ghenieho, jeho velký obraz tehdy stál asi 4000 euro. Já jsem zvolil dílo polského umělce Rafala Bujnowského. Vzal jsem v úvahu, že Polsko je už v určitém smyslu výtvarná velmoc a obrazy to byly nádherné. To, co jsem koupil za 3000 euro, jsem po deseti letech prodal za 10 tisíc. Nad věcmi od Ghenieho jsem také váhal, zdály se mi výborné, bylo mi jasné, že má talent, ale říkal jsem si, že nevím, jak se bude vyvíjet dál. Obraz od Adriana Ghenieho, který koupil investor za 4000 euro se po letech prodal za 300 tisíc euro. Na zmíněném bienále byli polský i rumunský umělec stejně drazí i stejně nadějní, na jedné startovní čáře. Z kvalitního umění se ovšem prosadí jen malá část, vládne velká konkurence.

Jaké je vaše strategie jako galeristy a co u vás může investor očekávat?

Naše galerie se hodně zaměřuje na zahraniční kontext, aby se čeští umělci neocitali v izolaci a měli větší možnosti rozvoje. Zároveň představujeme mnoho zajímavých zahraničních autorů českému publiku a zdejší umělecké scéně. Poskytujeme konzultace zahraničním sběratelům při vstupu na český trh a naopak českým zájemcům při větších nákupech mezinárodních umělců. Mimo jiné vyhledáváme i nové nadějné tvůrce, kterým zařizujeme účast na zahraničních výstavách a veletrzích. Jsme vlastně tou první instancí, jež mladým umělcům „určuje hodnotu“. Bereme při tom v úvahu komplikovaný systém faktorů, kde hraje roli i psychologie. Nastavit cenu začínajícímu umělci strategicky správně patří k naší práci.

Mohu uvést příklad s Krištofem Kinterou: Před pár lety jsme se zúčastnili veletrhu Art Basel. Prezentovali jsme tam Kinterovy známé sochy – figury „Mluvičů“. První den okolo nich lidé nejprve jen procházeli, posléze se ale dvě prodaly, i když jsem cenu nastavil asi na 6000 franků. Po prvních prodejích jsem cenu zvýšil o padesát procent. Druhý den jsem prodal tři, nakonec jsem cenu zdvojnásobil.

Tato zkušenost pak byla základem velkého úspěchu Kintery po světě. Můj známý zkušený galerista z Berlína mi k tomu později řekl, že on osobně by hned po prvních prodejích zvedl cenu o 100 procent. Já na to mám však jiný názor, takový postup by mohl zájemce odradit a začátek úspěšných prodejů pokazit. Toto je názorná ukázka jemné alchymie, pomocí níž galerista utváří hodnotu uměleckého díla. Pro investora je důležité do celého procesu vstoupit ve správný moment.

Co se týče správného načasování investice, často opakovaným omylem se mi zdá být předpoklad, že po smrti tvůrce se dílo automaticky zhodnotí. To se totiž týká většinou jen velmi známých jmen. Úmrtí znamená z pohledu investic do umění pouze to, že už nemůže od daného autora vzniknout nic nového. Dílo je považováno za uzavřené, stejně tak je uzavřená nabídka.

 

Jsou i případy, kdy se hodnota mladého umělce naopak propadne? 

Pokud umělec, řekněme třicátník, spolupracuje s jednou nebo více galeriemi a jeho dílo je zastoupeno v řadě mezinárodních sbírek, riziko cenového propadu se velmi snižuje. A nezapomeňme na zásadní faktor současného trhu s uměním, kterým jsou sběratelé. Vlivní sběratelé svého umělce „podrží“, protože na jeho pádu by nakonec prodělali i oni. Ale samozřejmě existuje i mnoho případů, kdy cena klesne. Většinou je to tehdy, když se umělecká díla vezou na nějaké módní vlně, která se může po velkém vzedmutí převalit. Ale i to se dá většinou předvídat.

 

Zmínili jsme začínající umělce. Není ale lepší vydat se rovnou cestou nějakého osvědčeného jména?

Ano, můžete také koupit rovnou něco od nějakého velmi osvědčeného jména. Na mysli mi teď vytanul třeba Milan Grygar, významný český umělec, který vystavoval po celém světě. Nedávno oslavil 90. narozeniny. Jeho díla se pořád dají koupit za velmi přijatelné peníze a investovat do nich má podle mě pořád velký smysl. Prohlížel jsem si jeho díla s kurátorkami z londýnské Tate Modern, jejichž neskrývané nadšení mě jen utvrdilo, že se jedná o investičně opravdu perspektivního umělce, i když s ním sám zatím nespolupracuji. Samozřejmě, že po návštěvě z Tate Modern už ceny trochu stouply, ale pořád se jedná nepochybně o dobrý tip.

 

Existuje nějaká škola pro galeristy?

Ne, nic takové není. Zrovna já mám vzdělání, které galeristé většinou nemívají, tedy dějiny umění a estetiku. Podle mého názoru by galerista měl mít spíš vzdělání z oblasti byznysu. Měl by mít v obchodu jednoznačný tah na branku a znát marketing. Akademické vzdělání přináší spíše svazující sentiment. Současné umění je jiné – rychloobrátkové. A když se pracuje s instrumentářem dějin umění, tak to práci galeristy zpomaluje. Na druhé straně má toto vzdělání i některé výhody – v umění se vyznám více než někteří kolegové, jiní galeristé. Oni mě díky mým znalostem respektují. Také mám lepší výchozí pozici při jednání s různými institucemi, řediteli muzeí. Nejsem pro ně pouhý dealer, který jim chce něco prodat. Když nabízím institucím a sbírkám umění já, tak myslím, že pro mě je to jednodušší než pro nějakého obchodníka. Mohu provést analýzu, co ta či ona galerie má, jakým způsobem ucelenou sbírku nejvhodněji rozšířit atd. A z toho poměrně rychle dokážu vyhodnotit, co bude to pravé, co budou potřebovat. Sám vím, že dokážu lépe odhadnout středně až dlouhodobé trendy než ty rychlé. Už vzděláním jsem konzervativnější.

 

Do jaké míry se mezi faktory ovlivňujícími hodnotu umění promítají samotné kvality umělce, a jak velký vliv mají galeristé, jako jste vy, či sběratelé?

Dalo by se říct, že – v mojí dlouhodobější perspektivě – je umělecká kvalita základní předpoklad, protože umělců je v dnešní době opravdu hodně. Pak dílo vstoupí na trh a umělec již mnoho ovlivnit nemůže. Jeho ocenění závisí na těch, kterým se říká trendsetters či opinion makers. Hlavní roli hrají galerie a galeristé, ale také kurátoři veřejných institucí, sběratelé a veletrhy umění. Investor, který chce být úspěšný, by měl být nějakým způsobem na toto prostředí navázán, protože cena děl se utváří právě tam.

 

Obrazy, sochy, různé instalace či videoart – pro co by se měl investor rozhodnout?

Obraz je nejjednodušší, nejlépe se prodává, jednoduché je i uskladnění. Znám ale sběratele, kteří se například orientují pouze na videoart. Ten je navzdory své kvalitě podhodnocený a určitě u něj existuje potenciál zhodnocení, má čím dál tím větší sílu i přesvědčivost. Jinak v Česku jsou relativně podhodnoceny věci na papíře – kresby, kvaše, akvarel, a dokonce i fotografie. Jedná se o levnější díla, přitom mohou dosáhnout vysokých cenových nárůstů. Jsou s nimi sice spojena některá úskalí při prezentaci, protože papír víc podléhá změnám vlivem světla a prostředí, ale díla na papíře jsou velice autentická, protože mezi autorem a jeho dílem není například štětec jako nástroj a prostředník. To si zatím v Česku sběratelé moc neuvědomují.  

 

Jak správně vystihnout moment, kdy má investor zhodnocené dílo prodat?

Toto bude věčné dilema všech obchodníků. U akcií je růst cen sympatický, nutně po něm ale jednou bude následovat pokles. A kdy je ten pravý moment, než ceny začnou klesat? Proč prodávat teď, když třeba o něco později prodám ještě o něco výhodněji? Ale co když třeba také ne? S uměním je to ale přece jen trochu jiné, nesetkal jsem se s tím, že by jeho cena začala znenadání rychle klesat, jako tomu může být pod vlivem psychologických faktorů u akcií. Ale samozřejmě určitý pokles nastat může nebo se stane to, k čemu je umění náchylnější, a to, že není krátkodobě likvidní. V této oblasti ale existuje řada kritérií, což je určité know-how galeristů a dalších aktérů uměleckého trhu. K základní orientaci v českém galerijním prostředí mohu doporučit knihu rozhovorů O práci galeristy a trhu se současným uměním od Michaely Banzetové.

 

Co je hlavním hybatelem trhu s uměním? Jsou to aukce, prodeje přes galerie či nějaké osobní kontakty?

Aukce jsou důležité, jejich výhodou bývá do určité míry větší transparentnost nebo rychlost. K nevýhodám se zase řadí, že aukční síň negarantuje, že konkrétní dílo je vhodnou investicí a také jen omezeným způsobem zaručuje pravost. A když aukční síně pracují s mladými umělci, nemohou odhadnout jejich vývoj. Nepodporují růst umělce, ani nedokážou dlouhodobě zvýšit poptávku po něm, pouze reagují na existující zájem. Obecně se ale dá říci, že hybatelem jsou aukční síně i galerie – obojí má své výhody i nevýhody – na aukcích se například lépe prodává klasické umění, současné je více komplikované. Výjimkou jsou jen již jednou prodaná díla, o která je velký zájem. Já sám na aukcích kupuji i prodávám. Někdy doporučuji také svým klientům, že některé věci bude lepší prodat v aukci.

 

Nyní otevíráte nový galerijní prostor Praze.

Ano, značka galerie Jiří Švestka má více než dvacetiletou pražskou historii spojenou nejprve s budovou Mozartea v Jungmannově ulici a poté mnoho let sídlila v Biskupském dvoře. Od roku 2009 začala fungovat berlínská pobočka Jiri Svestka Gallery a pět let nato jsme opustili pražské prostory. Nyní se chceme opět více zaměřit na pražské prostředí. Společně se současnou ředitelkou galerie Janou Smrčkovou a společností Fine Arts of Central Europe, která galerii bude provozovat, chystáme na květen 2017 otevření menších galerijních prostorů v Praze 5 na Janáčkově nábřeží. Jde o ve světě nyní velmi aktuální galerijní koncept poskytující intimnější zážitek návštěvníkům, spojený se semináři, diskusemi a dalšími akcemi zaměřenými mimo jiné na výměnu zkušeností v rámci trhu s uměním.  

 

Liší se nějak ceny umění v jednotlivých zemích?

Čeští sběratelé nakupují Kupku, Toyen či Štyrského po celém světě, protože v zahraničí má česká moderna stále mnohem nižší cenu než na domácím trhu. Bohužel. Rád bych se ale dožil toho, že by nastal také opačný trend – tedy že by si českého umění začali více cenit i v zahraničí. To se nicméně nemůže stát jen tak. Dá se to například vyvolat nějakými výstavami v New Yorku či v Londýně. Díky tomu by se ve světě poznalo, že i toto umění má hodnotu a globálně by stouplo na ceně. To by bylo skutečně dobré, ale zatím se to neděje, trochu výjimka je jen František Kupka. Právě zde se může projevit role českých galeristů, které aukční síně nemohou nikdy nahradit.

5/5

Zámočnícka 8, 811 03 Bratislava   Opening hours: by appointment   mobil: +421 918 430 102, email: info@rfg.sk, web: www.rfg.sk